Tomas Budnik

Zkuste si dnes na 15 minut sednout k jedné věci. Bez telefonu, bez nového tabu, bez rychlé kontroly zpráv. Zní to banálně. A právě v tom je problém. Pozornost dnes neutíká dramaticky. Rozpadá se po kouskách. Čekám na odpověď od AI, tak otevřu další okno. Narazím na těžší odstavec, sáhnu po mobilu. Pípne zpráva, jen se podívám. A najednou mám rozpracováno deset věcí a hotovo skoro nic. Možná nejvzácnější pracovní dovednost nebude umět používat další nástroj. Bude to vydržet chvíli u jedné nepohodlné věci, než se začne tvářit srozumitelně. https://glyphack.com/attention/ Sám si z toho dělám rutinu, vezmu si jen tužku a papír, přemýšlím, zapisuji si. Pro mě ideálně brzy ráno, kdy mám čistou hlavu, nepípají maily ap.

RE: https://ioc.exchange/@tombudnik/116817030012642490 Ještě jednou AirPods. Minule trochu jako varování, teď možná férovější pohled. Ano, sluchátka v uších umí být cedule „nerušit“. Umí z nás udělat lidi, kteří projdou městem, kanceláří i kavárnou v soukromé bublině. Jenže ta bublina není vždycky arogance. Někdy je to obrana. Před hlukem, přetížením, únavou, cizími hovory, tramvají, open spacem a světem, který pořád něco chce. Tohle je na technologiích nejzajímavější. Stejná věc může jednou kazit veřejný prostor a podruhé někomu pomoct ho vůbec zvládnout. Možná tedy nejde o AirPods. Jde o míru. Jestli je používáme jako nástroj, nebo jako trvalý únikový východ. https://www.digitaltrends.com/wearables/airpods-didnt-kill-public-life-they-made-it-easier-to-survive/

Nedělní jazykové okénko: slovo „computer“ kdysi neznamenalo stroj. Znamenalo člověka, který počítá. V observatořích, ve vědě i později u NASA seděly celé týmy lidí, často žen, které dělaly výpočty. Pak přišly stroje a slovo se prostě přestěhovalo. Lidé nezmizeli, jen už se jim neříkalo computers. Dorothy Vaughan to pochopila rychle a naučila se programovat IBM stroje ve Fortranu. Posunula se o patro výš. A teď je zajímavé sledovat, jestli se totéž neděje se slovem „programátor“. Zní jako identita. Něco, čím člověk je. Ale možná je to zase jen označení pro toho, kdo zrovna programuje. Otázka na neděli: až bude programovat hlavně stroj, jak budeme říkat lidem, kteří mu budou rozumět? https://elliotbonneville.com/programmers-arent-people/

Na londýnském King’s Cross dnes sedí Google DeepMind, OpenAI, Anthropic, Meta a kolem nich spousta startupů. Zní to jako evropská odpověď na Silicon Valley. Jenže pointa článku je mnohem méně slavnostní. https://www.ft.com/content/6a3a46b9-4725-469e-a909-917768a74afb Takzvaná „DeepMind mafia“, tedy lidé kolem bývalého DeepMindu, dokáže přitáhnout obrovské peníze. Podle Dealroomu už alumni DeepMindu získali desítky miliard dolarů. Jenže žádný z bývalých lidí Demise Hassabise nestaví britský velký jazykový model, tedy vlastní základní AI infrastrukturu. Jinými slovy: Londýn má talent, adresy, investory, kavárny plné schůzek a krásný příběh. Ale v nejcitlivější části AI pořád zůstává otázka, jestli je Británie technologická velmoc, nebo jen velmi úspěšná pobočka amerického světa. A to je možná přesně ta nepříjemná otázka i pro Evropu.

Mapy.com na cestě do světa. Chybějící lidi nahradí roboti. Jsou AI trhy a investice bublina? #newsletter GPS není samozřejmost. Nevíte, co studovat? Kvantový Microsoft s otazníky. Kvantové počítače jsou zvláštní téma. DeepMind mafia a AI v Londýně. https://www.linkedin.com/posts/tomasbudnik_newsletter-ugcPost-7480154323251793920-PuKD/?utm_source=share&utm_medium=member_desktop&rcm=ACoAABn61AMBhdqPGscdjKDPzME_nHxXNle_4wg

Všimli jste si, že vaše oblíbené blogy postupně vymírají? Ne firemní SEO výplně, které nikdo dobrovolně nečetl. Myslím normální blogy lidí, kteří něco uměli, zkoušeli, popisovali a občas se i mýlili nahlas. Daniel Stanica prošel 100 kdysi úspěšných blogů a vyšlo mu, že mediánově přišly o 85 procent návštěvnosti z vyhledávání. https://danielstanica.com/posts/Great-Blogging-Collapse Dřív člověk něco napsal, Google přivedl čtenáře a kolem textu mohla vzniknout komunita. Dnes AI odpověď často sežvýká výsledek za něj. Autor zůstane zdrojem, jen bez návštěvy, bez vztahu, bez kontextu. A to je na tom nejhorší. Ne že zmizí blogy jako formát. Ale že zmizí důvod, proč je psát veřejně.

Mark Zuckerberg prý interně přiznal, že vývoj AI agentů v Metě jde pomaleji, než čekal. https://www.reuters.com/business/zuckerberg-says-ai-agent-development-going-slower-than-expected-2026-07-02/ To je docela zajímavé. Protože jestli někdo má peníze, data, lidi, výpočetní výkon a odvahu pálit miliardy, je to právě Meta. A přesto se ukazuje, že „uděláme z AI asistenta, který za člověka něco opravdu vyřídí“ není jen otázka rozpočtu. Chatbot, který hezky odpovídá, je jedna věc. Agent, který spolehlivě chápe úkol, má přístup k nástrojům, neudělá drahou chybu a člověk mu opravdu svěří práci, je věc úplně jiná. Možná se znovu učíme starou lekci. Peníze umí koupit rychlost. Ne nutně porozumění problému.

Evropa si dlouho myslela, že vztah s Amerikou se dá udržet lichocením, ústupky a trpělivostí. Hlavně přežít další bouři a počkat, až se věci vrátí do normálu. https://www.wsj.com/world/europe/european-rupture-with-america-e3a9bb3c Jenže když evropské lídry v Bruselu donutila Trumpova hrozba vůči Grónsku řešit otázku, jestli se Amerika nestává spíš rizikem než ochráncem, bylo po staré jistotě. Macron prý mluvil o čáře, za kterou už nejde couvat. Meloni namítala, že s Trumpem se pořád dá jednat. To je vlastně celý evropský spor ve dvou větách. Nejde o antiamerikanismus. Jde o dospělost. Pokud se Evropa neumí bránit bez toho, aby čekala na náladu ve Washingtonu, pak nemá strategii. Má jen naději.

Nedělní zpráva z Marsu: máme další důkaz života. Tedy samozřejmě nemáme. https://www.cbc.ca/radio/quirks/more-evidence-of-life-on-mars-but-still-no-life-1.7649645 Máme další zajímavou stopu. Další chemii, další kámen, další „tohle by mohlo souviset s dávným životem“. A zároveň pořád platí ta nudnější věta, kterou nikdo nechce dát do titulku: život na Marsu jsme nenašli. Mars je v tomhle trochu mistr marketingu. Dává nám přesně tolik naděje, aby se o něm psalo dál, ale nikdy ne tolik, aby bylo hotovo. Voda tu možná byla. Organické látky také. Prostředí mohlo být obyvatelné. Jenže obyvatelné neznamená obydlené. Možná je na tom nejhezčí právě ta opakovaná lekce trpělivosti. Věda občas není velké „našli jsme mimozemšťany“. Občas je to jen velmi dlouhé „ještě ne, ale koukněte na tenhle kámen“.

Naléhavost má zvláštní vlastnost. Čím častěji jí ustoupíme, tím víc jí vyrábíme. Každá zpráva je „rychle“. Každý úkol „hoří“. Každá porada je „jen na chvíli“. A pak se divíme, že celý den běžíme, ale nic důležitého se vlastně nepohnulo. Možná problém není v tom, že máme málo času. Možná máme jen příliš mnoho věcí, kterým jsme dovolili tvářit se jako poslední minuta. https://seths.blog/2026/07/the-urgency-paradox/

Antiamerikanismus? Ne, jen dospívání. Proč se Meta v AI nedaří? Evropský kvantový triumf #newsletter Oblíbené blogy postupně vymírají. Nedělní zpráva z Marsu. Zrcadlový život zní jako sci-fi. https://www.linkedin.com/posts/tomasbudnik_newsletter-ugcPost-7482333540609744896-7Xw_/?utm_source=share&utm_medium=member_desktop&rcm=ACoAABn61AMBhdqPGscdjKDPzME_nHxXNle_4wg

Úspěšné firmy někdy neoslepnou proto, že by v nich lidé zhloupli. Oslépnou proto, že už dlouho žijí ve tmě. Hezký obraz je mexická slepá ryba. V jeskyni zrak nepotřebuje, tak o něj postupně přijde. U firem se může stát něco podobného. Když roky funguje růst, značka a proces, začne se ztrácet schopnost poznat opravdovou odbornost. Pečlivá práce je najednou pomalá. Inženýrské řemeslo komplikované. Kultura se měří schůzkami, ne kvalitou. A ti dobří lidé pak mají zvláštní volbu. Odejdou, nebo se přizpůsobí prostředí, které už zrak nepotřebuje. Možná je největší luxus úspěšné firmy udržet si pár lidí, kteří pořád vidí. https://ianreppel.org/how-successful-companies-go-blind/

V Ostravě se po měsících testování naplno rozjel první český kvantový počítač. A to je příjemná věta hlavně proto, že nejde jen o další slib, že jednou, někdy, možná. Stroj v Národním superpočítačovém centru už má první zájemce. Nové materiály, počítačová chemie, přenos energie, výzkum Alzheimerovy choroby. Ne kouzelná krabice, která nahradí všechno ostatní, ale velmi zvláštní nástroj vedle klasických superpočítačů. Pro úlohy, kde je moc proměnných a běžný výpočet musí začít zjednodušovat. Na české poměry hezky konkrétní technologická zpráva. Méně vizí v PowerPointu, více stroje, který opravdu běží. https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/prvni-cesky-kvantovy-pocitac-v-ostrave-uz-naplno-funguje-pomuze-i-s-vyzkumem_2607100547_jho

Levnější AI z Číny začíná být pro firmy příliš lákavá na to, aby ji ignorovaly. Když jsou modely od DeepSeek, Z.ai nebo Moonshot výrazně levnější než OpenAI a Anthropic, finanční ředitel se dřív nebo později zeptá: proč platíme tolik? https://www.cnbc.com/2026/07/07/chinese-ai-models-costs-us-openai-anthropic.html Jenže tady nejde jen o ceník. Model není obyčejná cloudová služba. Dostává data, pomáhá psát kód, analyzuje dokumenty, ovlivňuje rozhodování a postupně se zabuduje do procesů firmy. A jakmile je jednou uvnitř, přepnout jinam už není jednoduché. Nebezpečí tedy není v tom, že čínská AI je levná. Nebezpečí je v tom, že levná může být až příliš dobrá. A že firmy z úspory dnes vyrobí závislost, kterou budou řešit až ve chvíli, kdy bude pozdě Je to tak se vším… příklad fotovoltaické panely, baterie do elektrických aut… To je ale prakticky HW, který lze řídit nezávislým SW. U AI je to dost jinak.

Sobotní výletní tip. Po světě existují hřbitovy letadel: pouště, dlouhé ranveje, suchý vzduch a řady strojů, které už možná nikdy nevzlétnou. Některé čekají na náhradní díly, některé na sešrotování, některé jen na rozhodnutí. https://airplaneboneyards.com/airplane-boneyards-list-and-map.htm Je na tom něco krásně melancholického. I technologie, která uměla překonávat oceány, jednou skončí zaparkovaná v prachu.

Staré sovětské řídicí místnosti plné velkých tlačítek, analogových budíků, kontrolek a panelů od podlahy ke stropu vypadají jako kulisy ke sci-fi, které ještě věřilo v budoucnost. Je na tom něco zvláštně uklidňujícího. Technologie byla složitá, ale viditelná. Šlo ukázat prstem: tady se něco měří, tady se něco zapíná, tady člověk drží systém v ruce. Dnes máme čisté displeje, aplikace a pár elegantních ikon. Méně prachu, méně kabelů, méně krásy. A možná také méně pocitu, že víme, co se vlastně děje. PS: Nostalgie, ano, začínal jsem u starých sálových počítačů JSEP v r87 https://designyoutrust.com/2018/01/vintage-beauty-soviet-control-rooms/

AI z Číny vyhrává (nejen) cenou. Eroze práva na soukromí. Predikční trhy na cestě ke konci. Naléhavost má zvláštní vlastnost #newsletter Uklidňující technická nostalgie. Sobotní výletní tip. Kvantová Ostrava do toho šlape. Jak slepnou úspěšné firmy. Jak slepnou úspěšné firmy. https://www.linkedin.com/posts/tomasbudnik_newsletter-ugcPost-7484889713611399169-WHgq/?utm_source=share&utm_medium=member_desktop&rcm=ACoAABn61AMBhdqPGscdjKDPzME_nHxXNle_4wg

Firmy často říkají, že nemohou najít lidi. Někdy je ale mají přímo před sebou. Jen o nich nevědí. Fast Company cituje průzkum, podle kterého 4 z 10 zaměstnanců říkají, že je pro ně snazší najít novou práci jinde než novou roli ve vlastní firmě. A podle Gartneru má spolehlivá data o dovednostech svých lidí jen 8 procent firem. To je skoro komické, když si vezmeme, kolik energie pak firmy věnují náboru zvenku. https://www.fastcompany.com/91574281/your-company-doesnt-have-a-talent-shortage-it-has-a-talent-visibility-problem Ve firmách je spousta lidí, kteří už roky dělají věci mimo svůj popis práce. Zaskakují, opravují chyby po ostatních, drží know-how, učí nováčky, znají systémy, které nikdo nechce oficiálně vlastnit. Jenže v HR systému mají pořád stejný název pozice. A pak firma vypíše nábor na „nový skillset“, který sedí o patro níž u člověka, který už začal posílat životopis jinam.

Cloud zní pořád tak hezky nehmotně. Jako kdyby data byla někde v mlze, bezpečně rozpuštěná mezi kabely a kouzlem. A pak přijde příběh z roku 2007, kdy se parta zlodějů vydávala za policisty, dostala se do londýnského datacentra Verizon a odnesla servery za miliony liber. Jedna verze říká, že nešlo hlavně o hardware, ale o data spojená s americkými hypotékami. To se prokázat nedá a asi je dobré zůstat opatrný. https://www.nytimes.com/2026/07/12/magazine/data-center-heist.html?unlocked_article_code=1.xFA.8v8l.LjDkbr5cPB8I&smid=nytcore-ios-share Ale podstatné je něco jiného. Cloud má adresu, dveře, ochranku, napájení, chlazení a lidi, kteří mohou udělat chybu. V době AI datacenter plných drahých čipů a citlivých dat to není jen historka pro milovníky loupeží. Je to připomínka, že kyberbezpečnost nekončí u firewallu. Někdy začíná u vrátnice.

Kolik hodin denně lidé v kanceláři opravdu pracují? Průzkum mezi 1 989 britskými kancelářskými zaměstnanci tvrdí, že průměrná produktivní část osmihodinového dne je 2 hodiny a 53 minut. Zbytek se rozpadá mezi sociální sítě, zprávy, povídání s kolegy, kávu, svačiny, zprávy v telefonu a ano, i hledání nové práce. Než někdo vymyslí další monitoring obrazovek, možná klid. Zajímavé je i to, že 65 procent lidí říká, že by bez těchto přerušení den prostě nedalo. Část pauz je flákání. Část je způsob, jak se v práci nezbláznit. Možná jsme jen konečně dali číslo něčemu, co všichni tušili. Osm hodin v kanceláři nikdy neznamenalo osm hodin soustředění. Jen se o tom dřív mluvilo méně nahlas. Podle mě je to realistické. Když jsem hluboce soustředěný, udělám za hodinu to, co jindy na den. A chápu sociální vazby, komunikaci ap. Zajímavé by bylo to dnes srovnat ještě s využíváním AI na rutinní činnosti. Zda získaný čas využijeme na práci, či na vztahy ;-) https://www.indiatoday.in/jobs/story/employee-productivity-study-shows-less-than-3-hours-of-work-lists-distractions-educ-2895921-2026-04-14

Páteční nostalgie: existuje seriózní návod, jak zachraňovat data z disket. Ne „otevřete a zkopírujte“. Spíš poznat typ diskety, najít správnou mechaniku, udělat obraz a doufat, že po třiceti letech ještě něco půjde přečíst. Je v tom kus něhy. Dřív jsme na disketu ukládali skoro všechno. Dnes už je sama tím, co potřebuje zachránit. https://www.digipres.org/the-floppy-guide/

Budeme jednou částečně placeni i v tokenech? V Číně se z AI tokenů stává docela praktická firemní měna. Ne kryptoměna, ale jednotka, ve které se počítá používání modelů. Zaměstnanec ByteDance prý za měsíc spotřebuje skoro miliardu tokenů a stejně není ve svém oddělení mezi největšími konzumenty. Dnes firma řeší notebook, cloud, licence a rozpočet na software. Zítra může řešit tokenový limit: kolik „inteligence“ smíte při práci spálit. A kdo neumí tokeny používat rozumně, bude vypadat stejně divně jako člověk, který neumí pracovat s Excelem. Mzdu nám v tokenech asi hned nikdo posílat nebude. Ale část pracovní hodnoty se jimi měřit může začít velmi rychle. Kolik jich spotřebujete, na co, s jakým výsledkem. A najednou je z technické jednotky docela osobní metrika. https://www.scmp.com/tech/tech-trends/article/3360956/chinas-tech-giants-fuel-rise-ai-tokens-new-corporate-currency

AI a kvantové počítače v jedné větě obvykle zavánějí konferenční mlhou. Tady je to ale překvapivě konkrétní. Tým z Dánské technické univerzity vzal generativní AI a malý kvantový počítač od ORCA Computing. Cíl nebyl „změnit medicínu“, ale navrhnout nové peptidy, tedy krátké řetězce aminokyselin, které se umí navázat na konkrétní proteiny v těle. To samo o sobě ještě není lék. Pěkně to ukazuje, kde může být kvantum užitečné. Jako zvláštní nástroj, který pomůže AI prohledávat biologický prostor trochu jinak. Možná právě takhle budou velké technologie přicházet do praxe. Přes peptid, který se konečně naváže tam, kam má. https://www.wired.com/story/scientists-using-ai-and-quantum-computing-to-generate-new-peptides/

Pandemie ChatGPT plakátů. Budeme placeni i v tokenech? Kolik hodin denně lidé v kanceláři opravdu pracují? #newsletter Buď na sebe hodnější. Páteční nostalgie. Mohou vám ukrást cloud? Nejsou lidi? Možná je máte přímo před vámi. https://www.linkedin.com/posts/tomasbudnik_newsletter-ugcPost-7487054214880489472-Rx-G/?utm_source=share&utm_medium=member_desktop&rcm=ACoAABn61AMBhdqPGscdjKDPzME_nHxXNle_4wg

Telefony dětem berou pozornost. Kdo bere tu vaši? Vaše televize možná už není jen vaše #newsletter VPN není zlo, vymýtit netřeba. Kam na výlet. AI nám stihla zkazit už i dlouhou pomlčku. AI, kvantový počítač a medicína. https://www.linkedin.com/pulse/telefony-d%C4%9Btem-berou-pozornost-kdo-bere-tu-va%C5%A1i-va%C5%A1e-televize-budn%C3%ADk-skxaf

V roce 1947 Harvard Mark II počítal pomocí zhruba 13 tisíc elektromechanických relé. Čísla držel ve stovce registrů, instrukce četl z děrné papírové pásky a pro americké námořnictvo počítal balistické tabulky. Muselo to být krásně hlučné. Tisíce kovových kontaktů, cvakání, pásky, operátoři, kteří doslova slyšeli výpočet v místnosti. A pak ten slavný detail: 9. září 1947 našli v relé číslo 70 můru. Ne, slovo bug tím nevzniklo, používalo se už dřív. Ale „first actual case of bug being found“ je pořád dokonalá věta. Dnes řešíme chyby v cloudu, modelech a miliardách řádků kódu. Tehdy se někdy stačilo podívat, jestli se mezi dvěma kontakty neusadil hmyz. https://maketecheasier.com/mte-in-1947-harvards-mark-ii-ran-on-roughly-13000-electromechanical-relays-stored-numbers-across-100-registers-and-read-instructions-from-punched-paper-tape-turning-thousands-of-clicking/

Schrödingerova kočka je pro kvantové počítače skoro dokonalý maskot. Dokud neotevřete krabici, je to zároveň revoluce i bublina. Finská IQM má dnes stroj se 150 qubity. Praktické využití má podle oboru přijít někde kolem milionu. IBM už hlásí „quantum advantage“, konkurenti zvedají obočí. Microsoft má za sebou několik sporných oznámení. PsiQuantum posouvá očekávání. A vlády mezitím letos nasypaly do kvanta kolem 50 miliard dolarů. Evropa má navíc vlastní motivaci. AI jí z velké části ujela do USA a Číny a u kvanta nechce skončit znovu jako zákazník. Takže investuje už teď, přestože se vědci pořád hádají i o to, jak má vítězný kvantový počítač vlastně vypadat. Schrödinger by asi ocenil, že tentokrát je v krabici celý průmysl. https://www.bloomberg.com/news/features/2026-08-26/quantum-computers-promise-breakthroughs-but-risk-a-cybersecurity-crisis?accessToken=eyJhbGciOiJIUzI1NiIsInR5cCI6IkpXVCJ9.eyJzb3VyY2UiOiJTdWJzY3JpYmVyR2lmdGVkQXJ0aWNsZSIsImlhdCI6MTc4Nzk4MjcwMCwiZXhwIjoxNzg4NTg3NTAwLCJhcnRpY2xlSWQiOiJUS0REMDlLSUpIOEwwMCIsImJjb25uZWN0SWQiOiIwNEFGQkMxQkYyMTA0NUVEODg3MzQxQkQwQzIyNzRBMCJ9.spMVoNbGmYuQzzP1tR6-DmqxaNKSg5MFUqRe1JzJbRY&leadSource=article-gifting

GPT-6 Astra provází přesně ta velká slova, na která jsme si u AI launchů už trochu zvykli. Jenže tentokrát je těžší je úplně přejít. OpenAI ukazuje velký posun hlavně v práci s počítačem, kódem a dlouhými úlohami. A lidé, kteří se k Astře už dostali, říkají jednoduše: ano, proti předchozí generaci je to znát. Je to revoluce? To se podle mě nepozná z benchmarku ani z prvních dvou dnů na Twitteru. Pozná se to až při normální práci. Když model dostane složitější zadání, projde web, otevře aplikace, něco opraví, něco vytvoří a po hodině pořád ví, co jste po něm původně chtěli. Pokud tohle začne fungovat spolehlivě, pak už bych se slovu revoluce tolik nebránil. PS: Jsem zvědav na využití v praxi, protože vizualizaci domu nebo vytváření animovaného filmu neděláme každý den ;-) https://openai.com/index/gpt-6-astra/

Diamant je navždy. Důl očividně ne. https://www.wsj.com/business/diamond-mines-are-closing-and-south-africans-have-few-alternatives-fa3b8cbf De Beers v červenci zastavil těžbu v jihoafrickém dole Venetia, který měl přitom fungovat ještě hluboko do 40. let. V ohrožení je přes 1200 pracovních míst. Cena přírodních diamantů za posledních pět let spadla o 47 procent a laboratorní kameny jsou čím dál levnější. Pro zákazníka skvělá zpráva. Pro město Musina už o dost méně. Důl tam živí celé rodiny a podobně placených alternativ mnoho není. Docela zajímavý konec příběhu firmy, která desítky let přesvědčovala svět, že bez diamantu se láska skoro nepočítá.

Vezměte libovolnou mapu a zkuste ji vybarvit tak, aby žádné dvě země se společnou hranicí neměly stejnou barvu. Čtyři barvy vždy stačí. Zní to skoro jako dětská úloha. Matematikům ale trvalo přes století, než to dokázali. První platný důkaz přišel v roce 1976 a vyvolal poprask, protože počítač musel ověřit 1 482 různých konfigurací. V roce 1997 se podařilo důkaz zjednodušit na 633. Teď přišel úplně nový důkaz. A paradoxně kontroluje 8 202 konfigurací. Jeho výhoda je jinde: řadu z nich dokáže řešit současně. Výsledkem je mnohem rychlejší postup pro skutečné vybarvení grafu, místo počtu kroků rostoucího přibližně s druhou mocninou velikosti grafu stačí zhruba \(n \log n\). Navíc z toho vypadly nové poznatky o struktuře rovinných grafů, které mohou být užitečné i pro jiné problémy. A jeden z autorů stejně říká, že nepřestane hledat důkaz bez počítače. Po 174 letech pořád doufá v ten okamžik, kdy se na celé čtyři barvy podíváme a řekneme si: aha. https://www.quantamagazine.org/the-four-color-theorem-gets-a-rare-new-proof-20260910/

Američané mají zvláštní druh realitního trhu: byty pro věci, které se nevešly do bytu. Self-storage je tam byznys za desítky miliard dolarů a Spojené státy mají drtivou většinu světové kapacity. Často přitom nejde o věci, které budeme potřebovat zítra. Spíš o věci, které se nám nechce vyhodit dnes. Tak jim pronajmeme vlastní místnost a dál za ně platíme. Člověk se tomu může smát jako americké posedlosti spotřebou. Jenže self-storage už se docela pěkně urodil i u nás. Možná je to nový životní cyklus věcí: koupit, používat, doma překážet a nakonec jim začít platit nájem. https://www.newyorker.com/magazine/2026/09/21/the-american-religion-of-self-storage-facilities