Post #3930631

Konzumace jídla ve fastfoodu je krajně intimní záležitost. Při vstupu do podniku si připadá mimořádně ostudně, že zaháníte hlad zrovna touto metodou - tedy pokud jste si nepřišli zrovna jen pro kafe. Lenost pokročila. Namísto stání u kasy, diktování živému člověku, co vlastně hodláte všechno sprasit, máte možnost si naťukat vaše jidelní touhy v polosoukromí na objednávacím terminálu umístěném mezi stolečky. Při dokončování objednávky se snažíte co nejrychleji přeskočit souhrn objednávky, aby nikdo nezahlédl, jaké jste hovado, a kdy zhruba pojdete na infarkt nebo neléčenou dnu. Ovšem - další level! Pokud trpíte úzkostmi, že by snad někdo mohl zahlédnout, že si objednáváte tři dablčízy ve výhodném menu s hranolky a pitím, můžete si jako ten největší lenoch jít sednout rovnou ke stolečku a celý nákup si naťukat v mobilní aplikaci! Řešení sociální fobie by bylo vyřešeno k dokonalosti - ještě chybí, aby jídlo ke stolečku nenosil živý člověk, ale robot. Konečně vám to donesou. S obsluhou zásadně nenavazujete oční kontakt, předstírajíc, že jste v podniku z toho důvodu, proč vlastně vznikl - najíst se ve spěchu. Snažíte se přeskládat položky na tácku tak, aby to nevypadalo, že je to objednávka pro tři lidi, akorát jste členy rodiny nechal doma (a určitě jim to nesníte a donesete domů, mrk mrk). Napijete se pití, protože přece spěcháte a celý den jste nepili. Otevřete krabičku s prvním burgerem. Ještě do něj nekousnete. Musíte nejdříve dodělat práci za toho sedmnáctiletého studenta, který vám jej připravoval - poskládáte burger tak, jak by zhruba měl vypadat. Když už jste s tím víceméně spokojeni, kousnete. V momentě hryznutí z burgeru vypadnou kousky, v abecedním pořadí: cibulky, okurky, rajčete, slaniny. Samozřejmě, že na stůl, tác jste si totiž nepřisunuli dostatečně blízko. První faux pas se snažíte napravit tím, že položky přesunete na tác. U toho se zaprasíte, protože všechny čtyři položky jsou poctivě vymáchané v omáčce, která je ještě stále součástí toho burgeru.